je svolením majitele průmyslového práva k využití nehmotného statku třetí osobou, např. vynálezu chráněného patentem, užitného vzoru, průmyslového vzoru, ochranné známky. Podle okolností může být licence výlučná, samostatná nebo nevýlučná. Výlučnou je licence poskytnutá jedinému nabyvateli práva. U samostatné si majitel nehmotného statku ponechává právo využívání také pro sebe. Nevýlučná licence je udělena více nabyvatelům. V praxi bývají nevýlučné licence vymezeny věcně, teritoriálně nebo časově. Licenční smlouva by měla vymezovat předmět a rozsah licence, práva a povinnosti obou stran, způsob řešení sporů, placení licenčních poplatků atd. Majitel patentu může učinit obecnou nabídku licence na jeho využití, kterou Úřad průmyslového vlastnictví vyznačí v rejstříku patentů. V takovém případě získává majitel výhodu platby pouze polovičních poplatků za udržování platnosti patentu.